1. Svorníky s délkou záběru závitu bm=1d se obvykle používají pro spojení dvou ocelových součástí; svorníky s bm=1.25d a bm=1.5d se obecně používají pro spojení mezi litinovými součástmi a ocelovými součástmi; a svorníky s bm=2d se obvykle používají pro spojení mezi součástmi z hliníkové slitiny a ocelovými součástmi. Ve výše uvedených scénářích má první komponenta díru se závitem (s vnitřním závitem), zatímco druhá komponenta obsahuje průchozí -díru.
2. Svorníky stejné{1}}délky vyžadují závity na obou koncích, aby se spojily s maticemi a podložkami; používají se ke spojení dvou komponent, z nichž obě mají průchozí-otvory. Přivařovací čep je na jednom konci přivařen k povrchu součásti; jeho druhý konec (závitový konec) prochází druhou součástí, která má průchozí -otvor, po kterém se nasadí podložka a utáhne se matice, aby se obě součásti spojily do jediné integrální sestavy.
3. Přivařovací čep je na jednom konci přivařen k povrchu součásti; jeho druhý konec (závitový konec) prochází druhou součástí, která má průchozí -otvor, po kterém se nasadí podložka a utáhne se matice, aby se obě součásti spojily do jediné integrální sestavy.